Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy


Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., jako svou 4197. publikaci v redakci krásné literatury, Praha 1983

Tento nejznámější Havlíčkův psychologický román se odehrává v Jilemnici, v místě, kde se spisovatel narodil.
Hlavní hrdinkou románu je Štěpánka Kiliánová. Příběh ale nevypráví jen o jejím životě, nýbrž i o životě její rodiny, příbuzných a obyvatel Jilemnice.
Kniha je rozdělena do 3 částí. Část první nese název „Lampy svítí a prostírá se“, část druhá „Sytý u stolu“ a část třetí je pojmenována „Lampy zhasínají“. Každá název těchto částí s dějem souvisí, každá část má své kapitoly.
Příběh začíná vyprávěním o Štěpánčiných rodičích. Otec Kilián byl velice známým a proslulým stavitelem. Matka Anna Malinová pocházela z rodiny sedláka Maliny, který vlastnil statek jménem Vejrychovsko. Jejich dcera Štěpánka nedostávala od rodičů patřičnou lásku a pozornost jako jiné děti, zato byla vedena ke slušnému vychování. Volnost si Štěpka užívala jen na statku u svých příbuzných, kam často jezdila. Měla 2 starší bratrance, Jana a Pavla, kteří ji učili různým dovednostem, jako střílení z praku a jiné klukoviny. Zde se chovala spontánně, zatímco doma se musela držet na uzdě. Obzvlášť, když ji maminka vodila do společnosti svých kamarádek, které měli slušně vychované děti.
Postupem času, kdy Štěpánka dospívala, se u ní začalo projevovat divadelní a recitační nadání. Hrála v divadle, jak ženské, tak i mužské role. V divadle vynikala a dovedla si získat mnoho lidí. Nosila výstřední oblečení a nebála se projevit. Byla sama sebou.
Když jí bylo 20 let, rozhodla se jít ke kartářce. Bába Hanousková jí předpověděla, že vše, co ji potká, je závislé jen na válce, protože se za války narodila. V kartách ale neobjevila žádný rodinný život, nýbrž samé bohatství, díky kterému bude mít problémy.
Prvním chlapcem, který o ní začal mít zájem, byl Wurm. Byl t člověk uznávaný celým městem, však Štěpánky si nevšímal. Snažil se ji změnit. Dalším nápadníkem byl Groman, který tvrdil, že Štěpka něčím výjimečná. Jejich vztah ale také ztroskotal, protože byli naprosto odlišní, co se týče názorů.
Ve svých 26. letech začala Štěpka toužit po manželovi a dětech. Všechny její spolužačky byly už dávno provdané a ona byla pořád sama. A proto začala urputně vyhledávat muže.
V té době se zrovna vrátil bratranec Pavel z ciziny. Byl to ale podivín, který na vojně rozhazoval peníze, které na něj vydělával jeho bratr Jan se svým otcem. Po návratu domů se trochu zklidnil, ale mazaný byl dost. Jednoho dne oznámil Jan, že se bude ženit. Pavel mu ale jeho svatbu chtěl překazit, protože se ho bratr snažil vyštvat z domu kvůli jeho dluhům.
Pavel je natolik vychytralý, že se rozhodne vzít si Štěpku pro peníze, aby zachránil statek před krachem a přiměl otce na svou stranu. Vše mu vyjde, tak jak si naplánuje, protože Štěpka touží po manželství a dítěti a myslí si, že už jiného muže v životě nepotká.
Pavel se jí ale po svatbě nevšímá a odmítá mít děti. Štěpánka je zklamaná a bez smyslu života, neustále ho přemlouvá, ale Pavel si nedá říct. A tak se upíná k hospodářství se svým bratrem Janem, stará se o pole a o dobytek. Zanedlouho se zjistí, že má Pavel těžkou nemoc, při které nemůže pořádně chodit. Nemoc lásky – syfilis. Lidé z města se na oba dívají skrz prsty.
Štěpka v něm vidí zvíře, vadí jí jeho přítomnost, ale přesto se snaží o něj starat.
Štěpánce zemře tatínek, zanedlouho i maminka. Zůstává sama, bez dětí a s nemocným manželem, kterého straší vidina mrtvého Kiliána. Jednoho dne se Pavel zblázní. Nezbývá nic jiného než ho odvézt do blázince, kde prožívá poslední dny života. Nakonec umírá a Štěpánka pociťuje značnou úlevu a začátek nového života.

Můj názor:
Jde o psychologický román vyjadřující touhu po rodinném životě a po lásce. Neustálé zklamání, pocit nenaplněného života. Motiv petrolejové lampy – symbol životní víry.

Úryvky:
„Hejtman plnil, co přislíbil. Nikdy ji neopravoval, když ve společnosti použila drsnějšího výrazu, nehoršil se na ni, zasmála-li se lechtivému vtipu nějakého šprýmaře příliš chlapsky. Nedělal si pranic z jejích výstředních šatů, z jejích hrozných klobouků, nevytýkal jí neukázněnost ani nevkus, nikdy se nebránil jejím veřejně projevovaným lichotkám. Snášel její rozmary s podivuhodným klidem a s nevyčerpatelnou trpělivostí, tvářil se pořád stejně odměřeně, ať si tropila co chtěla. Ubohá Štěpka, vykládala si to jako obdiv a podrobenost, netušila, že mu naprosto na tom nezáleží, jak mluví a jak se chová, že mu prostě vůbec na ní nezáleží, na ní, Štěpce Kiliánové, kterou se rozhodl pojmout za manželku.“

„Štěpka v duchu prožívala události posledních měsíců. Viděla před sebou opět otcovu ztrhanou tvář ve vší její strašlivé věrnosti, jak ji před sebou spatřila na kuchyňské pohovce u Gromanů, hejtmanův bláznivý útěk do hor, ponurou pouť po úbočí Kokrháče s hrůzným břemenem na zádech, matčin pohřeb, jízdu za Pavlem do blázince……Ryzí prázdnota a ryzí mráz. Co zbývá člověku než přijímat události tak, jak za sebou jdou, bez trpkosti a bez zoufalství, byť byly sebekrásnější? Na minulosti se nedá nic měnit.“
02.10.2008 21:24:16



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se