Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Josef Kajetán Tyl - Strakonický dudák


Národní pohádka ve třech jednáních.
Z knihy Dramatické báchorky, vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954

Švanda je chudý hudebník, který si vydělává hraním na dudy po hostincích. Příběh se odehrává ve Strakonicích. Zdejší rychtář Kodéry mu poradí, že hudebníci ve světě vydělávají mnohem víc peněz.
Švanda miluje Dorotku, ale nesmí si ji vzít, protože její otec si to nepřeje z důvodu, že je Švanda chudý a nemá rodiče.
Proto se Švanda rozhodne vyrazit do světa, aby vydělal tisíce a mohl si vzít Dorotku za ženu. Lesní panny a polednice mu začarují dudy („kdykoli mládenec bude hrát, zazněte smutným pro úlevu, veselost chtějte světu dát! Libě budou jeho dudy znít, dokavaď je bude v lásce mít“).
Dorotka je nešťastná, že Švanda odchází. On ji ujišťuje, že se vrátí za 4 neděle.
Královna všech lesních panen dovolí polednici Rosavě, aby Švandu doprovázela na cestách. Rosova je totiž, což Švanda neví, jeho matkou.
V Itálii („v zemi Alenorosově) se setká bývalý študák Vocilka se Švandou. Spřátelí se a stanou se společníky. Mezitím Dorotce zemře tatínek, Švanda se pořád nevrací a tak se s Kalafunou vydají za ním do světa.
Tam ale zjistí, že Švanda ještě nenašetřil žádné peníze. Vydělal už ale dost, protože jeho hudbu každý miloval.
Švanda dostal za úkol rozveselit smutnou princeznu Zuliku svou hrou na dudy. Princezna si jeho hudbu také zamilovala a rozhodla se, že si Švandu vezme za muže.
Švanda ale miluje Dorotku, která za ním do ciziny přijela. Jeho společník a pomocník Vocilka ale Dorotku nemá rád („.. já bych oba tady rád vyrazil, ale někam ze dveří(!... jako by mě zval někdo na bažanta a já děkoval, - že nemůžu – že mám doma brambory.“) Vocilka je falešný, vidí jenom peníze a majetek. Dorotka se dozví, že si má Švanda vzít princeznu, chce tomu zabránit, ale je společně s Kalafunou uvězněna.
Zuličin nastávající Alamir nechá Švandu také uvěznit. Švanda lituje toho, co se stalo, zjeví se mu polednice Rosova, která mu sdělí pravdu, že je jeho matkou.
Rosova ho zachrání a Švanda je propuštěn na svobodu a Kalafuna s Dorotkou také.
Zbytek příběhu se odehrává už na Strakonicku. Dorotka Švandu odmítá, je zklamaná a nevěří mu. Polednice Rosova, Švandova matka, ji sdělí, že Švandu čeká nebezpečí a jen ona ho může svou láskou zachránit.
Dorotka ho zachrání před zlými duchy, Švanda odhodí dudy a slíbí ji, že už bude zodpovědným sedlákem a bude se o ní starat až do smrti.

Úryvek:
Rosova: Dechněte mu v jeho dudy
svoje sladké zpěvy,
aby hraním jeho všudy,
kamkoli jen kročí,
ztichly smutek, bol a hněvy,
radostná i slza tekla z očí,
by se každé srdce na něj smálo,
však i zlaté odplaty mu přálo!

Bělena: My tvou žádost vyslyšíme,
dudy kouzlem naplníme.

Lesní panny: Zazněte zvuky našich zpěvů,
kdykoli mládenec bude hrát,
zazněte smutným pro úlevu,
veselost chtějte světu dát!


12.11.2008 23:35:41



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se