Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

11. Historická beletrie v české literatuře


Kroniky
„Kosmova kronika“
- autorem je nejznámější kronikář Kosmas
- kronika pochází z 12. století, je psána ještě latinsky
- je to nejstarší kronika o českých dějinách
- vlastní zážitky, staré pověsti, ale Cyril a Metoděj v kronice není zmíněn

„Dalimilova kronika“
- vznikla ve 14. století
- je to nejstarší česky psaná veršovaná kronika
- autor je neznámý
- zachycuje české dějiny od Praotce Čecha do r. 1314
- není historicky zcela přesná, ale je silně vlastenecky zaměřená!

„Kronika česká“
- autorem Václav Hájek z Libočan (období českého humanismu)
- zahrnuje české dějiny od příchodu Praotce Čecha až do r. 1526
- byla velmi čtivá


Národní obrození

František Palacký
- český historik, politik, zakladatel novodobého českého dějepisectví
- působil jako vychovatel a i jako učitel
- oženil se s Terezií Měchurovou z Otína
- sňatek ho hmotně zabezpečil
- spolu s J. Jungmannem založili „Matici českou“ = nakladatelství odborných
knih
- napsal: „Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě“
- dílo vyšlo česky i německy, je to jeho celoživotní dílo
- čerpal z řady archívů, vyzdvihuje husitství a slovanstvo
- byl pro zachování rakouska-uherska (=austroslavista)
- jeho pohřeb se stal národní manifestací



Pavel Josef Šafařík
- žil ve velké bídě, byl skromný a čestný člověk
- zabýval se slovanskými zájmy  myšlenka slovanské vzájemnosti
- napsal dílo: „Slovanské starožitnosti“
- snaží se dokázat, že slované jsou národ stejně důležitý jako germáni, řekové, římané,…


19. století – poč. 20. století
Alois Jirásek (1851-1930)
- narodil se v chudé rodině, studoval filozofickou fakultu v Praze
- přátelil se s Mikolášem Alšem, Jaroslavem Vrchlickým, Zikmundem Wintrem, Sládkem,…
- psal hry pro národní divadlo, měl obrovský přehled o české historii
- podal nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin, živost a barvitost vyprávění, vykreslování postav, jazyk je srozumitelný, prostý, používá archaismy a historismy
- dílo: „Staré pověsti české“
- zpracovává zde nejstarší české pověsti, např.: O Libuši, Praotec Čech, Krokova dcera
- zdrojem je Kosmova a Dalimilova kronika
Jeho další tvorba:
1) Husitství: „Mezi proudy“- trilogie
„Proti všem“ - román
„Bratrstvo“ - trilogie
„Husitský král“ – nedokončený román, věnováno Jiřímu z
Poděbrad
„Z Čech až na konec světa“ - povídka

2) Pobělohorské období: „Skály“ - román
„Temno“ – román, postava Antonína Koniáše,
jezuity, který pálil české knihy
„Psohlavci“ – román, O Kozinovi, který se dozvídá,
že nemusí být podřadný státu, vydá
se do světa, byl popraven protože
nepodepsal přísahu

3) Doba národního obrození: „F.L Věk“
„Filozofská historie“ - novela
„U nás“ – čtyřdílná kronika

Drama: „Jan Hus“
„Jan Žižka“
„Jan Roháč“

Hry ze současnosti: „Vojnarka“ – konflikt lásky mateřské a milenecké
„Otec“ – ničí štěstí dětí pro majetek
- hry kritizují sobectví a bezohlednost
„Lucerna“ – drama, má humorné a lidové prvky, ovlivněn
Tylovými báchorkami

Zikmund Winter (1846-1912)
- středoškolský profesor dějepisu
- psal spíše krátké prózy, zkoumal v dějinách 15. až 17. století
- napsal: „Krátký jeho svět“- povídka
„Rozina sebranec“ – povídka
„Mistr Kampanus“ – Jan Campanus Vodňanský přihlíží na
popravu 26 českých pánů, snaží se zachránit
univerzitu, nepodaří se mu to a je zklamán
sám sebou – spáchá sebevraždu.

20. století
Vladislav Vančura (1891-1942)
- významný prozaik a dramatik
- vystudoval medicínu, pracoval jako lékař, věnoval se literatuře
- byl členem Devětsilu (= avantgardní sdružení)
- jeho tvorba: „Pekař Jan Marhoul“ – poctivý pekař, který je zničen okolním
světem
„Pole orná a válečná“ – odsuzuje nesmyslné válčení
„Rozmarné léto“
„Markéta Lazarová“ – tragický příběh, nešťastná láska
„Luk královny Dorotky“ – soubor povídek
„Útěk do Budína“
„Konec starých časů“ – ruský kníže Megalrogov přijíždí na
jihočeský zámek, kníže má rysy barona
Prášila a dona Quiota
„Obrazy z dějin národa českého“
„Kubula a Kuba Kubikula“ – pro děti
„Jezero Ukereve“ – drama z afrického prostředí
„Josefína“ – veselohra, podobná Pygmalionu

Jeho přínos: originální osobitý styl, není důležitý námět ale zpracování, používá humoristickou češtinu, hodně knižních výrazů, archaismů, řečnické otázky, přechodníky,…


2. polovina 20. století
Vladimír Neff
- psal převážně historické romány
- napsal: „Srpnovští páni“
„Královny nemají nohy“

Pentalogie dvou pražských rodin: „Sňatky z rozumu“
„Císařské fialky“
„Zlá krev“
„Veselá vdova“
„Královský vozataj“

Miloš Václav Kratochvíl (1904-1988)
- autor historických románů, filmových scénářů
- profesor na filmové fakultě
- historický román: „Král obléká halenu“
- pojednává o Václavu IV.
„Mistr Jan“
„Dobrá kočka, která nemlsá“


Jaroslav Durych (1886-1962)
- lékař, prozaik a publicista, pocházel z Hradce Králové
- stal se vojenským lékařem
- byl silně ovlivněn barokem, novela: „Sedmikráska“
- hl.postavou je chudá šestnáctiletá dívka, která se
zamiluje, odejde za prací. Její přítel se setkává se sedmi
dívkami a sedmkrát se zamiluje. Nekončící hledání dívky
symbolizuje cestu k Bohu.
- rozsáhlý román: „Bloudění“
- neboli Větší valdštejnská trilogie
- zachycují dobu baroka, hrůzy Třicetileté války, ospravedlňuje
rekatolizaci
- povídky: „Rekviem“
- neboli Menší valdštejnská trilogie
12.01.2009 22:55:20



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se