Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

12. Český a evropský romantismus


Romantismus
- umělecký směr v 2. pol. 18. století až 19. století.
- klade důraz na osobitost autora, na bezprostřední zážitek, na city, fantazii a
přirozenost.
- nejedná se jen o umělecký směr, ale i životní postoj člověka ke společnosti a
světu.
- romantikové nacházejí inspiraci v lidové slovesnosti, přírodě a historii zejména
středověku.
- typický pro romantická díla je romantický hrdina = je plný vášní a citů, bez
přátel, stojí proti světu, kterému nerozumí a cítí se často osamělý, odmítá se
podřídit společenským zvyklostem, a proto se stává vyděděncem společnosti.
Miluje svůj vysněný ideál a ne skutečnou ženu, a proto jejich láska je vždycky
nenaplněná
- romantikové si nerozumí s lidmi a tak často utíkají do přírody nebo do minulosti.
- hlavní hrdina děl se ztotožňuje s autorem = subjektivní přístup autora

Romantismus v hudbě
- Ludwig van Beethoven, Carl Maria von Weber, Robert Schumann, Friderik Chopin

Romantismus ve výtvarném umění a architektuře
- vznikají krajinomalby - Josef Navrátil
- anglické parky, jezírka, ostrůvky, zříceniny, altány, poustevny, věže

Romantismus v Německu
Novalis (1772 - 1801)
- vlastním jménem Fridrich von Hordenberg
- vydal básnickou sbírku: „Hymny na noc“ („Hymny noci“)
- často se objevuje motiv smrti, básníkova touha po smrti,
ztracená láska, motivy náboženské, oslava Panny Marie
- nedokončený román: „Heinrich von Ofterdingen“ („Modrý květ“)
- hlavní postavou je mladík, potulný básník, hledá modrý
květ, který se stává smyslem jeho života, ale nemůže ho najít.
- romantický popis prostředí, plný vášní a citů, touha po něčem nedosažitelném, snílek


Jacob a Wilhem Grimm
- bratři, sbírali německé lidové pohádky, zabývali se německou lidovou slovesností
- pohádky jsou podobné jako naše K.J.Erbena
- dobro vždy nevítězí nad zlem

Romantismus ve Francii
Viktor Hugo (1802-1885)
- básník a prozaik, dramatik a esejista
- odešel do vyhnanství, kde žil 20 let, zde vznikala jeho vrcholná díla:
- básně: „Legenda věků“
- trojdílný cyklus básní
- zachytil zde vývoj lidstva, vyjadřuje optimismus a víru v lepší budoucnost
- román: „Chrám Matky boží v Paříži“
- děj se odehrává v 15. století v Paříži, v době vlády Ludvíka XI.
Hlavní postava je ošklivý hrbáč Quasimodo, jeho povolání je zvoník v Chrámu Matky boží, společnost se ho straní, protože je ošklivý a osamělý. Kněz Klaudius Frollo se zamiluje do krásné cikánky Esmeraldy, která tančí před katedrálou. Frollo je učený a vzdělaný, ale pod tímto povrchem se skrývá pokrytec a ničema. Esmeralda je obviněna z vraždy, kterou spáchal Frollo a je odsouzena k smrti. Zachrání ji Quasimodo a ukrývá ji v chrámové zvonici. Esmeralda zemře a od té doby nikdo Quasimoda nespatří. Po několika letech je jeho tělo nalezeno v hrobě objímající mrtvou Esmeraldu, kterou miloval.

- román: „Bídníci“ („Ubožáci“)
- hlavní hrdina Jean Valjean je odsouzen pro krádež chleba na galeje. Jeho trest je
zvyšovaný za útěky z galejí. Po návratu vede velice spořádaný život a ujímá se
osiřelé dívky Cosetty, kterou přijímá za vlastní dceru.
- román: „Dělníci moře“
- hrdinství prostého rybáře, který bojuje o svojí lásku proti nespravedlnosti,
společnosti a nepřízni přírody.
- román: „Devadesát tři“
- román z francouzského venkova v době Velké francouzské revoluce

Stendhal (1783-1843)
- vlastním jménem Henri Beyli
- prozaik, jeho romány nejsou typicky romantické, představují přechod mezi
romantismem a realismem
- hrdinové prožívají vášnivé lásky, nerozumějí si s lidmi a s dobou, se kterou žijí,
zároveň touží po úspěchu a kariéře a tak se stávají pokrytci
- román: „Červený a černý“
- hlavní hrdinou je Julian Sorel, mladík, který chce dosáhnout určitého
vlivného postavení ve společnosti, a proto se chová jako pokrytec
- předstírá svou lásku, city a názory, tak aby to vyhovovalo jeho zájmům
- román: „Kartouza parmská“ („Věznice parmská“)
- hl. postavou je šlechtic Fabrizzio del Dongo, který uznává Napoleona
Alfréd de Musset (1810-1857)
- prozaik, ústředním tématem jeho tvorby je nešťastná a nespokojená láska
- román: „Zpověď dítěte svého věku“
- hlavní hrdinou je Octave, zároveň je totožný s autorem
- ničemu nevěří, propadá beznaději, není schopen upřímné lásky

Alexander Dumas (1802-1870)
- román: „Tři Mušketýři“
- mušketýři měli chránit krále
- román: „Hrabě Monte Christo“
- hlavní postavou je Edmont Dantes

Romantismus v Anglii
Lord George Gordon Byron (1788-1824)
- aristokrat, vedl bouřlivý život, většinou žil v cizině
- psal lyricko-epické povídky (byronské povídky)
- napsal epos: „Child Haroldova pouť“
- obsahuje autobiografické prvky, hlavní hrdina odchází do ciziny,
rozchod se společností
- povídky: „Džaur“
„Korzár“
„Lara“
- básnická dramata: „Manfréd“
„Kain“

Percy Bysshe Shelley
- lyrické drama: „Odpoutaný Prométheus“
- Prométheus byl připoután ke skále a každý den mu orli klovali játra,
motiv trestu bohů v řeckých bájích
- jeho manželka Mary napsala román o Frankensteinovi

Walter Scott (1771-1832)
- psal hlavně historické romány
- dílo: „Waverly“
„Ivanhoe“
- rytířské souboje, otázky cti a vlastenectví, láska, vrací se do 12. století
„Kenilworth“ - alžbětínská doba (doba Shakespeara)

Romantismus v Rusku
- prolíná se zde romantismus s realismem
Alexander Sergejevič Puškin (1799-1837)
- básník, prozaik i dramatik
- za svou tvorbu byl poslán do vyhnanství, později se ale vrátil zpět do Petrohradu,
zemřel v souboji
- psal lyricko-epické povídky (=děj, ale velká část je věnována přírodě a citům)
„Kavkazský zajatec“
„Bachčisarajská fontána“
- vrcholem jeho tvorby je román ve verších: „Evžen Oněgin“
Hlavní postavou je Evžen, mladý zhýčkaný elegán, který odjíždí na venkov. Seznámí se s básníkem Lenským a statkářkou Larinovou a jejími dcerami. Jednou z dcer je i Taťána, ostýchavá a spíše vážná žena. Zamiluje se do Evžena a vyzná mu lásku, (" Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati?...) Dopis je nejslavnější částí z tohoto románu. On ji však odmítá a snaží se získat Olgu, její sestru. Taťána se nakonec ožení. Když se Evžen vrací zpátky z cest do Petrohradu, setkává se s Taťánou a vyznává ji lásku, ale ona je vdaná a proto ho, i přesto že ho miluje, odmítá.
- zbytečný člověk = člověk, který není k užitku nikomu, je to ztracená lidská existence.
- povídky: „Kapitánská dcerka“
„Piková dáma“
- drama: „Boris Godunov“

Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841)
- psal básně, prózu i dramata
- hlavní myšlenkou jeho tvorby bylo: "Zlo se rodí z bezmocnosti dobra"
- lyrickoepická povídka (poema): „Démon“
- vyšla až po jeho smrti
- hl. postava je démon (zlo), chce se vnitřně
osvobodit, aby se zamiloval do šlechtičny,
chtěl by být smrtelníkem
- román: „Hrdina naší doby“
- hlavním hrdinou je zbytečný člověk Pečorin, mladý ruský šlechtic, intelektuál

Romantismus v USA
Edgar Allan Poe (1809-1849)
- zakladatel americké detektivky a hororu
- báseň: „Havran“
- próza: „Maska červené smrti“
„Jáma a kyvadlo“

Romantismus v Polsku
Adam Mickiewicz
- epos: „Pan Tadeáš“

Romantismus v Maďarsku
Sándor Petöfi
- báseň s autobiografickými prvky: „Apoštol“

Romantismus na Slovensku
- 30.-50. léta jsou typická pro vytváření spisovné slovenčtiny
Ludovít Štúr
- vytvořil spisovný jazyk na základě středoslovenského nářečí - štúrovština
- sestavil gramatiku: „Nauka reči slovenskej“

Janko Král
Andrej Sládkovič
Ján Botto - napsal epos: „Smrť Jánošíkova“
= vrchol slovenského romantismu

Romantismus v české literatuře
- naše země byla součástí Habsburské monarchie, vládl římský kancléř Metternich, lid
žádal zrušení poddanství, zrovnoprávnění češtiny s němčinou
- období rozvoje železnice
- umělecké směry: empír (vzor v antice, sloupy, jednoduché půdorysy, vznešenost)
biedermaier (vše je podřízeno pohodlí a účelnosti, čalouněné
pohovky)
novogotika (např. zámek Hluboká, Orlík, Lednice)

Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- narodil se v Praze na Malé Straně
- studoval na gymnáziu a filozofické fakultě a pak práva
- hrál v Ochotnickém divadle, poznal se tam s Eleonorou Šonkovou, kterou si později i
vzal
- rád cestoval, hlavně pěšky (typický romantik - lákali ho jezera, skály, hory, hrady i zříceniny)
- vedl noční pěší výlety do Prahy za rodinou, plánoval přestěhování Eleonory a Ludvíka
za ním, umírá v den jeho svatby na zápal plic
- nejprve psal německy, poté česky
- vrcholem jeho tvorby je lyrickoepická báseň:
„Máj“
- vyvolala velkou vlnu odporu
- hlavní hrdinou je zločinec Vilém, který zabije muže, který svede jeho milou. Později se dozví, že je to jeho otec. Je odsouzen k trestu smrti. Jarmila tu tíhu neunese a spáchá sebevraždu, tím že se utopí v jezeře.
- děj není nejdůležitější! Klade si otázku lidské existence, dialog s krajinou
vyjadřuje lásku k rodné zemi
- kompozice: báseň se skládá ze tří aktů, 2 mezihry (intermezzo) a jeden závěr (1
epilog)
- kontrasty (osud Viléma X krása země)
(nevinnost Jarmily X hřích Viléma)
- oxymóron (strhané struny zvuk; mrtvé labutě zpěv)
- obrazná pojmenování (metafora, metonymie)
- jamb (rytmická stopa básně)
- v závěru - kritika společnosti i náboženství

- soubor povídek: „Obrazy ze života mého“ - nedokončil
- stihl napsat jen: „Večer na bezdězu“
„Márinka“ - tragický příběh mladé dívky,
umírá ve chvíli kdy by mohla být šťastná
- čtyřdílný historický román: „Kat“
- 1. díl: „Křivoklad“
- další díly nedokončil: Valdek, Vyšehrad, Karlštejn
- básnická próza: „Pouť krkonošská“
- román: „Cikáni“
- žili kočovný život, prostředí cikánského tábora

Máchovy pokračovatelé: Karel Sabina - psal libretta (text k opeře), napodoboval
Máchu
Josef Václav Frič
Václav Volemír Nebeský
- vyšel Almanach Máj- na počest Karla Hynka Máchy
12.01.2009 22:57:33



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se