Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Božena Němcová - Babička


Vydal Orbis, Praha. Šéfredaktor Josef Štěpánek. Národní knihovna, sv. 2. Vytiskl Orbis 3 – závod Jiřího Dimitrova, Praha 1952.

Babička přijíždí za svou dcerou Terezií, provdanou za Josefa Proška na Staré Bělidlo, aby jí pomohla s domácností a s výchovou dětí. Všichni ji očekávají, děti svou babičku neznají, ale přesto se na ni těší. Babička se stará o svá vnoučata (Jan, Vilím, Adélka, Barunka), vypráví jim pověsti (objevuje se zde pověst o devíti křížích, jedna z Němcových povídek z knihy „Národní báchorky a pověsti“), varuje před pověrami, vychovává je. Babičku na Starém Bělidle miluje každý člověk, i každé zvíře, zejména psi Sultán a Tyrl. Babička vypravuje své příhody z dětství (např. jak potkala císaře Josefa), chodí s dětmi na procházky a návštěvy, např. k rodině myslivcově, která má 3 děti. Děti si hrají, poznávají přírodu, zvířátka,…
Ve vsi bydlí i bláznivá Viktorka, povídá se pověst o Viktorce, pronásledoval ji neustále černý voják s čarovnýma očima. Viktorka z něho měla strach, nemohla se v klidu modlit ani spát. Jednoho dne se poraní a voják ji zachrání, řekne jí, že ji miluje a tím ji učaruje. Viktorka se promění v divokou lesní pannu, uteče z domova za vojákem. Lidé ji dlouho nevídali, až po roce ji zahlédli u splavu zpívat ukolébavku.
Babička a děti potkají paní kněžnu ze zámku, milou a hodnou paní, která má dobré srdce. Děti ji darují jahody a kněžna je zato pozve do svého zámku na návštěvu.
Na návštěvě v zámku babička vypráví kněžně příhody ze svého dětství, vypráví o svém muži, který ji brzo zemřel, o svém putování a návratu domů se svými dětmi. Kněžna ji vyslechne, je ráda, že si spolu mohou popovídat. Děti si hrají s komtesou Hortensií, kterou kněžna považuje za svou dceru.
Babička učí děti milovat český národ, českou zemi. Nabádá je, aby věřili v boha, že Bůh jim pomůže v neštěstí a dá jim sílu bojovat. Barunka babičku nejvíce vnímá, poslouchá a pamatuje si každé slovo, které babička řekne.
Na podzim kněžna s komtesou Hortensií a také otec Josef Prošek odjíždí do ciziny, protože je kněžniným zaměstnancem. Všem je na Starém bělidle smutno.
Před Vánocemi se vypráví pověry o čarodějnici Lucii, která straší neposlušné děti, o Mikulášovi, o slévání olova, o pečení vánoček atd. Na Štědrý den děti pouští lodičky a jsou zvědavy jaká bude jejich budoucnost. Matka rozkrajuje jablka, děti čekají na jezulátko (ježíška). Na sv. Štěpána chlapci chodí koledovat. Slaví se i Masopust. Ve městečku se koná slavnost, lidé jsou slušně oblečeni. Poslední den masopustu chodí maškary ověšené hrachem. V každém domě si hospodyně kousek utrhnou a dávají husám, aby dobře seděly.
Z jara se plánovalo setí lnu. Přicházeli Velikonoce, na Zelený čtvrtek děti snídávali jidášky s medem, na Velký pátek se modlily „devět otčenášů a zdrávasků, aby jim Pánbůh dopřál po celý rok čistotu těla“. Na Boží hod se chodil posvětit do kostela mazanec, víno a vejce a v pondělí chodili chlapci koledovat.
Na jaře děti otloukaly vrbové píšťalky, sbíraly nejrůznější byliny a květiny.
Najednou přišla velká voda, děti se odstěhovaly s matkou k myslivcovým na kopec, babička s děvečkou Voršou zůstaly ve stavení. Voda zaplavila sednici a zahrádku, za tři dny ale bylo po všem a děti s matkou se mohly vrátit na Staré bělidlo.
Skončilo léto a Barunka, Jan a Vilím začali chodit do školy. Ve škole se museli učit německy.
Pan Beyer se synem Orlem navštíví Staré Bělidlo. Děti jsou šťastny, že mají návštěvu, povídají si s Orelm o lese, zvířatech a lovení zvěře. Babička panu Beyerovi vypravuje co se za celý rok stalo.
Kristla, děvečka, která se stará o domácnost na Starém bělidle je zamilovaná do Míly. Ona ale musí odjet na vojnu, Kristla je nešťastná, přijde ji ale dopis, že na ni neustále myslí a vzpomíná. Hned co se kněžna, komtesa a otec vrátí z ciziny, babička se za tuto lásku přimluví u paní kněžny, a paní kněžna Mílu vrátí na Staré bělidlo. A koná se svatba.
Komtesa Hortensie ráda maluje, namaluje údolí, Staré bělidlo, babičku a i děti Proškovic.
Jednoho dne za bouřky bláznivá Viktorka pobíhala lesem, bouřka ji zasáhla a zabila ji. Babička s dětmi a paní myslivcovou ji udělali pohřeb a pomodlily se za ní.
Roky ubíhaly, děti vyrostly a babička stárla. Jednoho dne babička pomalu a tiše umřela. Děvečka otevřela okno „aby duše volnost měla k odletu“. Plakalo celé údolí.
Konal se pohřeb, na který přišel všechen lid. Paní kněžna byla v tu dobu nešťastná, protože komtesa Hortensie umřela. Při babiččiným pohřebním průvodu si povzdechla „Šťastná to žena“.

Úryvek:
„To je rodina Proškovi?“ ptala se kněžna, přehlednouc tváře dítek.
„Ano, milostivá paní, jest!“ odpověděla babička.
„Tys jistě jejich babička?“
„Jsem, milostivá paní, matka jejich matky.“
„Můžeš mít radost, máš to zdravá vnoučata. Jestlipak ale, vy děti, posloucháte svou babičku?“

Názor:
Božena Němcová chce touto cestou vylíčit své dětství. Barunka (Božena Němcová) miluje svou babičku, která ji naučila venkovskému životu, milovat přírodu, zvířata a rodinu. Vylíčila i prostředí, kde jako malá se svými rodiči Terezií a Josefem Panklovými (Proškovými) žila.
16.01.2009 15:56:50 | Autor: Petra



Komentáře

1 komentářů:
  • 01.06. 18:46, Nancy

    Nemůžeš tam aspon napsat kde je začátek kapitoly.....potřebuju babičku od 15 kapitoly a nevím jak to v tom tvojem textu najít....prosimtě udělala by si to tak at tam sou aspon ty kapitoly děkuju....


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se