Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Jan Karafiát - Broučci 3.část


A kdyby ty ses, milá Beruško, s tou chromou nožičkou
nevdala, tak tady ta má chaloupka bude tvá, abys měla kde zůstávat.
Když pak umřu, pochovejte mě tadyhle v mechu hned pod okny. Teď
mně ještě podejte každý ruku!"
Tu se teprv dali broučci do náramného křiku. -. "Broučci, copak vy
nechcete poslouchat?" -. "Ach, my chceme poslouchat, ach, my budeme
poslouchat, jenom nám neumírejte!" -. "Tak, když vy chcete poslouchat,
chcete, abych já byla neposlušná? Pán Bůh mně všecky hříchy odpustil,
a když si mě nyní chce vzít, měla bych já nechtít? Nic neplačte, jenom
pěkně poslouchejte!" A když byla ještě každého políbila, položila se
naznak a pokojně ležela, všecka sváteční. "A nezeslábly oči její, aniž síla
odešla od ní."
A když tak pokojně ležela, tu jako by jí ještě něco napadlo. "Brouč-
ku!" -. A tatínek se k ní naklonil. -. "Tam na dvůr v komoře jsem
tomu broukovi kováříkovi něco uchystala. On mi často posluhoval. Ať si
pro to přijde! Že ho pozdravuju a děkuju mu." Pak oči zavřela a víckrát
neotevřela.
Ach, ti broučci už Janinku neměli. Ti se naplakali! Pak vykopali
před okny v mechu hrobeček, zaplakali, Janinku do něho pěkně uložili
a třetí den tam kvetla chudobička, bílá jako mléko s kraječkem jako krev
červeným. To, že Janinka zůstala pannou.
"Kováříku!" volal tatínek na toho černého brouka, když ho poprvé
potkal. "Jáninka umřela. A něco ti tam v komoře uchystala, máš si pro to
přijít. Ale je toho mnoho, musíš si vzít kolečko." A kovářík si pro to
přijel s kolečkem, ale nemohl to najednou uvézt -. hrách a kroupy a čočku
a mouku a krupici a máslo, a celé jedno zrnko vína. Musel přijet ještě
jednou a ještě jednou. Ten byl rád! Ale pak se dal do pláče.: "Ach, kde já
zas takovou paní najdu!" A jel svou cestou a radoval se a plakal.
105.


A broučci se měli rádi a poslouchali. Svítili a svítili, berušky doma
hospodařily, a neměli nikde v ničem žádný nedostatek, ale ve všem
všudy všeliký dostatek. A když broučci jednou hned po slunce západu
přiletěli do té zahrady u toho pěkného domu, ó, tam dole, to bylo shonu!
Služky sem a služebníci tam, a tam nahoře, to bylo světel! A takový
dlouhatánský stůl a kolem něho plno paní a pánů. A tam na horním
konci seděla ta krásná, krásná panna s krásným věnečkem na hlavě a vedle
ní takový krásný voják se zlatým límcem. A ten kaštanový Fréda tam
také byl a měl také zlatý límec. A ten bělohlavý Pavlíček tam také byl.
Byl všecek černý a měl v dírce u knoflíku tři bělounké chudobičky.
"Broučci, podívejte se! Zde mají, myslím, svatbu," povídal tatínek
a ohlížel se po zlatohlávkovi. A opravdu, zlatohlávek seděl se založenýma
rukama tam navrchu na pootevřených dveřích. "Zlatohlávku, viď, to zde
mají svatbu!" -. "I bodejť že mají! Vidíš tamhle nevěstu s tím krásným
věnečkem! To je Elinka." -. "A kohopak si bere?" -. "I toho pána vedle
s tím zlatým límcem. Pane, to je pán!" A tatínek byl rád, ale -. že musejí
svítit. A svítili a svítili.
A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že
už nikam nepoletí. Jenom ještě pozvali všecky ty broučky z roští. A oni
přišli a sedli si kolem kamen a jedli a pili a povídali si. Ale ten starý brou-
ček z roští prorokoval, že bude zlá zima, že to pozoroval na mravencích, a oni
že mají jaksi málo dříví. "I my ho máme hromadu," povídala maminka.
"Od loňska nám ho hromadu zbylo a letos jsme dělali celé léto o dříví.
My bychom vám ho mohli trochu dát." A tatínek, že ano, a broučci
všichni, že ano, a tak se pomodlili a rozloučili, a že se právě ještě udělal
pěkný den, nosili broučci tam pod dub dříví. Hodně jim ho tam zanesli.
Pak si už jen všecko snesli a urovnali, všecko uvnitř i zevnitř mechem
ucpali -. už to měli -. a ještě se pomodlili.:

Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Pac a pusu, a už leželi a už spali a spali a spali.
106.
A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno,
ptáci padali z povětří -. mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem,
jestli oni to vydrží? -. Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.
A bylo jaro. Všecko, všecko kvetlo, ale pravšecko, a tam pod ja-
lovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři
s kraječkem jako krev červeným. Však tam kvetou podnes.
-.-.-.-.-

JAN KARAFIÁT

BROUČCI
,,,
Ilustroval Jiří Trnka

Graficky upravil Zdeněk Sklenář

Textovou a jazykovou revizi provedl Lubomír Balcar
Pro Klub mladých čtenářů vydal jako svou 3924 publikaci Albatros,
nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1971.
Odpovědná redaktorka dr. Jana Štefánková
Výtvarný redaktor Jan Žbánek
Technický redaktor Karel Krch
Ze sazby písma Bembo vytiskla Polygrafia, n.p.,
závod 1 v Praze.
Náklad 150000 výtisků. 83. vydání (3. v
v Albatrosu, v Klubu mladých čtenářů)
13-557KMČ-7I14I45
pro členy KMČ 27 Kčs KMČ- 71 14/45 Kčs Vázaný výtisk 30,


Karafiát:
[Karafiát] Jan, reform. farář a spisovatel český
(*1846 v Jimramově na Moravě), z rodiny [Karafiát]-ů pro svou
vzdělanost vážené, v níž na poč. tohoto století vynikl Josef
[Karafiát], maje vzácnou sbírku starších i novějších knih
českých i cizojazyčných hojně užívanou přítelem
rodiny, známým buditelem národním, děkanem Mat. Jos. Sychrou,
a Jan [Karafiát], obchodník v Brně, jenž vydávání a rozšiřování
českých knih obětavě podporoval. Studoval na gymnasiu
v GÜterslohu, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni.
R. 1874 byl duchovním správcem na evang. učit. semináři
v Čáslavi, r. 1875 byl zřízen na úřad kazatelský a uveden
jako farář ve Valašské Hrubé Lhotě na Moravě. Vzdav se r. 1895
úřadu tráví od té doby v Praze. Za 20letého pobytu na Hr. Lhotě
učinil poměrně zdařený pokus spravovati církevní sbor dle
pravidel nejpřísnějšího cirk. řádu v duchu kalvinsky
reformovaném. [Karafiát] je z předních učenců české církve
reformované, v bohosloví odborník na slovo vzatý, zvláště
v biblické linguistice. Vydal všechny své spisy v Praze
anonymně. Sepsal: Mistr Jan Hus povahopis našeho reformátora
(1872, 2. vyd. 1893); Kamarádi, povídka ze života pro život
(1873, 2. vyd. 1894); Broučci, povídka pro malé i veliké děti
(1876, 2. vyd. 1895); Reformovaný zpěvník obsahující 150 žalmů
a 52 vybraných písní (1876); Rozbor Kralického Nového zákona
co do řeči i překladu; s historií našeho biblického textu
(1878), spis vědecký a kritický, podávající napřed historii
textu kralického Nov. zák. ve všech vydáních jeho od Blahoslava
do nejnovější doby a potom v rozboru dokazující výbornosti
jeho, pokud se týče řeči, ač nezamlčuje ani vad překladu.
Kromě toho jsa dětským povídkářem psal [Karafiát] do »Přítele
dítek povídky. Vydává v Praze od r. 1896 měsíčník »Reformované
Listy.
16.01.2009 16:09:44


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se