Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

22.Česká poezie a próza 1945 - 1968


Literatura 1945 - 1948
Převládá nadšení z konce 2. světové války (1939-1945) a znovu získaného míru.
Literatura oslavuje konec války.
Během války zemřeli někteří spisovatelé a kritici, např. Karel Poláček, Karel a Josef Čapek, Vladislav Vančura, Jiří Orten a další.
Témata: Osvobození, zúčtování s fašismem, Květnové povstání

Poezie
Reaguje na změny ve společnosti, je aktuálnější.
Témata: Osvobození, zúčtování s fašismem, Květnové povstání
Vznikaly skupiny:
Skupina 42 (poezie inspirována městskou civilizací a velkoměstskou periférií, psali
pod vlivem existencialismu)
Ohnice (navazuje na Ortenovskou poezii)
Skupina Rudého práva (navazovala na socialistický realismus)
Skupina Mladé fronty
Skupina Surrealistů
Skupina Ra (Ludvík Kundera, surrealistické tendence)
Kulturní kádr českého svazu mládeže
Meditativní a spirituální poezie („katoličtí básníci“)

Jiří Kolář (1914 – 2002)
- básník, výtvarník, člen Skupiny 42
- vyučil se truhlářem, proslavil se svou výtvarnou činností, tzv. kolážemi
- napsal: „Křesný list“
„Sedm kantát“ – atmosféra Květnové revoluce
- ve své tvorbě experimentuje se slovy, tématy a jazykem, je ovlivněna výtvarným uměním a mývá stavbu koláže
- napsal sbírky: „Limb a jiné básně“
„Dny v roce“ („Roky ve dne“)
„Prométheova játra“ – z řecké pověsti
„Mistr Sun“
„Vršovický Ezop“
„Návod k upotřebení“
- Kolářův význam: spojení literatury a výtvarného umění, experimentátorství, hovorová řeč (kontrast)

Josef Kainar (1917 – 1971)
- člen Skupiny 42, autor písňových textů, fotograf, výtvarník
- v jeho tvorbě nacházíme hořce ironický a sebeironický přístup k člověku a k životu
- jeho sbírky: „Nové mýty“
- báseň: „Stříhali dohola malého chlapečka“
- vyjadřuje bezbranného jedince, pocit úzkosti,
nemožnosti úniku, bezcitnost, ukazuje atmosféru
doby

„Osudy“ – motiv tragické osudovosti
„Český sen“ – poema
„Veliká láska“
„Člověka hořce mám rád“ – skeptický pohled na svět, kritika
„Lazar a píseň“ – námětem mezilidské vztahy
„Moje blues“ – jeho texty jsou inspirovány jazzem

- psal i fejetony ve verších, tzv. rozhlásky (= byli plné vtipu, moudrosti a politického rozhledu)

Ivan Blatný (1919-1990)
- člen skupiny 42, studoval filozofickou fakultu, pracoval v obchodě
- členem KSČ, vycestoval na studijní pobyt do Londýna a už se nevrátil
- žil v emigraci, většinu života strávil v psychiatrické léčebně v Anglii, protože trpěl paranoickou představou, že ho někdo pronásleduje, propadal samotě a depresím
- sbírky: „Paní jitřenka“ – poznamenána idylizmem, je jiná než ostatní
„Melancholické procházky“ – motivy úzkosti, samoty
„Hledání přítomného času“ – socialistické verše
„Pomocná škola Bixley“ – vychází v samizdatu, koláže, citáty

Josef Hiršal (1920-2003)
- člen skupiny Ohnice, básník experimentální poezie (asociace, pracují se slovy a písmeny, náhoda, ...)
- jeho první sbírka „Vědro stříbra“
- další sbírky: „Soukromá galerie“ – vrchol jeho díla
„Job boj“ – s Bohumilou Grögerovou
„Trojcestí“ – shrnuje tvorbu s let, ve kterých nemohl psát

Jan Zahradníček (1905-1960)
- člen skupiny katolických autorů, byl redaktorem, překladatelem, studoval bohemistiku
- v 50. letech byl odsouzen za velezradu
- jeho sbírky: „Pokušení smrti“ – existenciální úzkost, fascinováno žalem
„Korouhve“ – oslovuje světce, např. Jana Nepomuckého
„Svatý Václave“ – symbol češství, svobodný samostatný národ
„Stará země“ – válka je trest i zkouška
„La Saletta“

Próza
Autoři psali s tematickým omezením, vraceli se k minulosti nebo psali psychologickou prózu.
Po válce hledá próza nová témata, objevují se reportáže, dokumenty, svědectví,…

Egon Hostovský (1907-1973)
- prozaik existenciálního zaměření (= pesimismus, člověk hledá místo v životě)
- pocházel z židovské rodiny, nedokončil studia, pracoval v diplomatických službách, zůstal v USA jako emigrant
- napsal v USA: „Listy z vyhnanství“ – autobiografické povídky
„Sedmkrát v hlavní úloze“
„Úkryt“
- po válce vychází i u nás román: „Cizinec hledá byt“
- doktor Marek musí opustit byt, odejde ke svému
příteli Wagnerovi, dále k řeckému emigrantovi, do ubytovny. Myslí si, že našel
nové přátele, přitom všichni se k němu otočí zády, propadá beznaději a
nakonec umírá.
- román: „Nezvěstný“ – zachycuje události r.1948 u nás
„Dobročinný večírek“
- většina jeho hrdinů jsou lidé trpící samotou, neschopni ji prolomit, toužící po štěstí (=existenciální próza)

Julius Fučík (1903-1943)
- komunistický spisovatel, literární teoretik, členem KSČ, redaktor Rudého práva
- byl zatčen gestapem a popraven
- jeho dílo: „Reportáž psaná na oprátce“ – napsal ve vězení

Miloš Václav Kratochvíl (1904-1988)
- autor historických románů, filmových scénářů, profesor na AMU
- historický román: „Král obléká halenu“ – pojednává o Václavu IV.
„Mistr Jan“
„Dobrá kočka, která nemlsá“

Literatura od února 1948 až do poloviny 50. let
Za jedinou tvůrčí metodu byl považován socialistický realismus. Jediným vzorem byla literatura sovětská (Maxim Gorkij)

Poezie
Vznikají schematická díla (= poděkování sovětskému svazu, dělnická třída, oslava osobností, stran a výročí, budování socialismu)
Vítězslav Nezval – „Stalin“, „Zpěv míru“
Konstantin Biebel – „Bez obav“

Později se objevuje únikové téma, např. rodný kraj, domov, rodina, intimní lyrika,…
Jaroslav Seifert – „Maminka“, Vítězslav Nezval – „Chrpy a města“
Próza
Rozvíjí se tzv. budovatelský román (= typický byl podrobný popis pracovního prostředí, řešení výrobních problémů, témata jako osidlování pohraničí, budování socialismu, združstevňování, atd.)

Dále vznikali historické romány, povídky, reagovali na 2. světovou válku
Byla podporována tvorba, ve které byl oslavován sovětský svaz, mnozí autoři byli perzekuováni a vězněni, např. Jan Čep, Jiří Mucha, a další.

Jiří Marek (1914-1995)
- vlastním jménem Puchweil, prozaik a autor filmových scénářů, pracoval jako novinář
- psal psychologické povídky a budovatelské romány:
„Hříšní lidé města pražského“
„Panoptikum města pražského“

Jiří Mucha (1915-1991)
- synem Alfonse Muchy, psal psychologickou prózu
- za války byl důstojníkem letectva, 1915 byl zatčen
- román: „Válka pokračuje“ – letec, který se vrací po válce domů, je
zklamán poměry a odchází na západ
„Kankán se svatozáří“ – životopis svého otce

Jan Otčenášek (1924-1979)
- funkcionář
- napsal: „Plným krokem“ – problémy v továrně
„Občan Brych“ – vítězství pracujícího lidu na d buržoasií
„Romeo, Julie a tma“ – židovka Ester a Petr se do sebe zamilují,
Petr se snaží Ester schovat, ale stejně ji zabijí
„Kulhavý Orfeus“
„Když v ráji pršelo“ – Petr a Ludmila koupí mlýn a chtějí z něho
udělat hotel, jdou si za svým snem

Vladimír Neff (1909-1983)
- prozaik, autor historické beletrie, krátce pobýval ve Vídni a v Benátkách
- proslavil se se svými historickými romány
- napsal: „Srpnovští páni“ – z období 12. a 13. století
„Královny nemají nohy“ – období Rudolfa II.
- pentalogie dvou pražských rodin: „Sňatky z rozumu“
„Císařské fialky“
„Zlá krev“
„Veselá vdova“
„Královský vozataj“

Jiří Weil (1900-1959)
- nastoupil do transportu, skrýval se jako člen Devětsilu
- napsal: „Moskva – hranice“
- díla věnovaná utrpení Židů za války: „Na střeše je Mendelssohn“
„Život s hvězdou“
- autobiografický román, hlavní hrdinou je Josef Roubíček, prožívá život v nevýhodách a v bídě, vzpomíná na svou milou Růženu, o které se později dovídá, že byla popravena. Všichni jeho známí židové jdou do transportu jen on, nějakou náhodou není povolán a začíná nový život.

Norbert Frýd (1913-1976)
- za války vězněn v Terezíně, v Osvětimi a nakonec v Dachau
- pobýval jako kulturní atašé v Mexiku
- autobiografický román: „Krabice živých“


Literatura v období 2. poloviny 50. let a 60. let
Dochází k politickému uvolnění.

Poezie
Vznikají nové literární skupiny:
Skupina kolem časopisu „Květen“ – poezie všedního dne, každodenní poezie
Surrealisté
Skupina kolem časopisu „Tvář“ – seskupovali se především mladí autoři, předsedou redakční rady byl Václav Havel, představitelé této skupiny byli především signatáři Charty 77
Brněnská skupina kolem časopisu „Host do domu“

Miroslav Holub (1923 – 1998)
- básník, lékař, vědec, členem skupiny kolem časopisu Květen
- narodil se v Plzni, vystudoval lékařskou fakultu
- témata pro svá díla čerpá z lékařského prostředí:
sbírky: „Denní služba“
„Kam teče krev“
„Tak zvané srdce“
- další jeho sbírky se zabývají především problematikou lidských hodnot:
„Achilles a želva“
„Slabikář“
„Jdi a otevři dveře“
„Ačkoli“ – proti lhostejnosti, netečnosti
- psali i umělecké eseje (= reportáže), např. „Anděl na kolečkách“

Oldřich Mikulášek (1910-1985)
- představitel skupiny kolem časopisu Host do domu
- jeho tvorba ovlivněna Halasem, v 50. letech je ovlivněn atmosférou optimismu a budování společnosti
- sbírky: „Ortely a milosti“ – založená na protikladech, obsahuje
poetismy, neologismy
„Svlékání hadů“
„To královské“
„Šokovaná růže“
„Agogh“ – motiv ze Starého zákona, Agogh byl král, který věřil
ve svou nedotknutelnost a moc, nakonec byl
přemožen a zavražděn

Karel Šiktanc (*1928)
- představitel skupiny kolem časopisu Květen
- redaktor Československého rozhlasu, předkladatel, básník, stal se novinářem
- 1989 získal cenu Jaroslava Seiferta, státní cenu za literaturu za dílo Šarlat
- sbírky: „Heinovské noci“ – motivy úzkosti, bolesti, násilí
„Zaříkávání živých“
„Sakramenty“
„Jak se trhá srdce“ – vytváří novotvary, hraje si se slovy
„Pro pět ran blázna krále“
„Český orloj“
„Šarlat“
„Zimoviště“
„Řeč ve stoje“

Jan Skácel (1922-1989)
- členem skupiny kolem časopisu Host do domu
- vedle Seiferta patřil mezi nejvýznamnější básníky tohoto období
- sbírky: „Kolik příležitostí má růže“ – osobitá poezie, domov, venkov
„Co zbylo z anděla“ – lidská moudrost, klid, lidské hodnoty
„Hodina mezi psem a vlkem“ – tragické životní okamžiky
„Smuténka“ – nostalgické básničky
„Metličky“
- sbírky v 70. letech: „Chyba broskví“
„Oříšky pro černého papouška“
„Dávné proso“
„Odlévání do ztraceného vosku“ – motivy ticha, tajemství
„A znovu láska“ – vyšla posmrtně, návrat do dětství, stáří
- psal recenze: „Jedenáctý bílý kůň“
„Třináctý černý kůň“

Václav Hrabě (1940-1965)
- jeho život je spjat s hudbou (jazz), vystudoval ped.fakultu, pracoval jako knihovník, dělník, učitel, vychovatel
- zemřel na otravu plynem
- ovlivnil Karla Kryla a Jaromíra Nohavicu
- sbírky: „Stop-time“
„Blues v modré a bílé“
„Černé nebe nad městem“
„Blues pro bláznivou holku“
Próza
Rozvíjí se próza psychologická, historická, experimentální, dívčí, satirická a další.

Karel Ptáčník (1921-2002)
- člen skupiny kolem časopisu Květen
- „Ročník jednadvacet“ – autobiografické prvky
- „Město na hranici“ – osidlování Bruntálska po 2.světové válce

Ludvík Aškenazy (1921-1986)
- autor hravých a jemně humorných próz čapkovského charakteru
- „Psí život“
- „Vajíčko“ – protiválečné povídky

Vladimír Körner (*1939)
- píše baladické prózy z konce 2. světové války
- „Anděl milosrdenství“
- „Údolí včel“

Jan Procházka (1929-1971)
- prozaik a scénárista, spolupracoval s Karlem Kachnou
- nejslavnější jeho filmová povídka: „Ucho“
- groteskní příběh o strachu před tajnou policií

Ladislav Mňačko (1919-1994)
- autor odvážných próz a reportáží, většinu života strávil v emigraci v Rakousku
- román: „Smrt si říká Engelchen“
„Jak chutná moc“

Iva Hercíková (*1935)
- autorka dívčí a ženské literatury: „Pět holek na krku“

Arnošt Lustig (*1926)
- prošel třemi koncentračními tábory (Terezín, Osvětim, Buchenwald)
- povídka: „Tma nemá stín“
- píše prózu s židovskou tématikou: „Noc a naděje“
„Démanty noci“
„Dita Saxová“
„Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou“
- novela inspirovaná skutečnými událostmi. Obchodník žádá, aby s ním židovka Kateřina odjela. Je to krásná, mladá tanečnice. Kateřina nemá americký pas, vezeme si proto obchodníka, který ji zachránil. Netuší ,co ji čeká, nakonec všichni budou zastřeleni


09.11.2009 22:40:03 | Autor: Petra



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se