Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Bohumil Hrabal - Kličky na kapesníku


Vydala Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH, v Praze roku 1990 jako svou 6647. publikaci. Na přebalu reprodukce obrazu Josefa Lieslera, fotografie Tibor Hrapka.

Román – interview László Szigeti maďarského novináře s Bohumilem Hrabalem.
B.Hrabal odpovídá na jeho otázky,, kde formuluje svou estetiku, psaní, postoje k době a světu, mluví o svém dětství, o své tvorbě, o asociacích atd.
Vypráví o knihách, které četl jako dítě. Od strýce Pepina dostal knihu od Francoise Rabelaise – Gargantua a Pantagruel. Vždycky četl pro zábavu a hlavně když ležel večer v posteli a kočky mu ležely u nohou.
Od doby kdy studoval vysokou školu propadl knihám, s velkou chutí sháněl informace.
Říká také, že když poprvé četl Babičku od B. Němcové, tak měl pocit, že čte noviny. Nerudovy Povídky Malostranské považuje za vrchol a Nerudu nazývá svým učitelem.
Hrabal píše rychle na stroji a psaním jakoby „vydechuje“ všechny informace na papír. Informace se mu zvenčí nashromáždí do hlavy, kde je uchovává a pak si sedne ke stroji a všechno to sepíše na stroji, někdy i rozstříhá a sestaví z toho příběh.
Svého strýce Pepina přirovnává k Charliemu Chaplinovy, strýc byl melancholický a intelektuální. Vždy mu rozprávěl všemožné dlouhé příběhy.
Jeho maminka nebyla stejná jako ostatní matky, což ho někdy mrzelo. Nebyla to obyčejná ženská se zástěrou, ale žena, která se pořád smála. Ráda hrála divadlo.
Hrabal si za svá studia na právnické fakultě oblíbil filozofa Arthura Schopenhauera a psychologa Sigmunda Freuda. Jeho oblíbeným spisovatelem byl James Joyce.
Hrabal říká, že když píše, tak se neohlíží na čtenáře, píše svým jazykem a nedbá na to, jak dílo čtenář bude vnímat. V Ostře sledovaných vlacích však udělal výjimku. Nebyl to jen jeho příběh, ale příběh několika lidí, kteří prožili dobu za války. Tady už pociťoval, jak dílo čtenář přijme.
V jeho tvorbě jde hlavně o to, zobrazit život obyčejného člověka, hrdinové jeho příběhů vždy zklamou tam, kde kdysi zklamal i Hrabal a jsou na to hrdí.
Dále říká, že miluje kočky. Už od dětství. Když byl malý, našel opuštěné kotě, které si přivlastnil. Má dva kocoury (Pepita a Pusinku), jezdí za nimi každé ráno do Kerska, aby je nakrmil a hlídal. Jeden čas měl Hrabal koček dvanáct, musel některé ale zabít, protože mu doma dělaly peklo.
Říká o sobě, že je strašný bordelář, všechny věci pokládá na stůl a moc neuklízí. Když Hrabal pobýval v Libni, scházel se často s Vladimírem Boudníkem a Egonem Bondym v hospůdkách, kde probírali politiku, literaturu a světové problémy.




Úryvky:
„Nemám, kdo by mě inspiroval, mě inspirují lidé z hostinců a na které narazím. Mám dojem, že než začal Polykleitos sochařit, tak se ptal mistra helénských mistrů, kde má vzít motiv, čím se má inspirovat. A ten jen takhle prstem ukázal na lidi jdoucí kolem nich po athénských ulicích, na obyčejné lidi, a taky ten Polykleitos udělal lidi daleko realističtější, protože věřil tomu ukázání prstem, a to jsou také mí lidé, lidé, které potkáváte, lidé z ulice. Top jsou mí hrdinové. Jestliže jsem na světě, tak jsem tu proto, že tito lidé, s kterými já se stýkám, ne všichni, ale velice často mi dodají takovou kuráž, že se mi chce žít dál. Protože pozor! Spisovatel je taky člověk, i on je někdy v situaci, že už nechce být na světě, že všechno se proti němu spiklo, a toho zla že je na světě příliš.“

„Já jsem obklopen nepořádkem, na mou duši, ale mně to nevadí, protože já jsem totiž takový. Ke mně když přijdete, když uvidíte, kde a jak já bydlím, tak já mám všechno na stole, celý moje psací nádobíčko, léky, to je všechno pohromadě, tam visí mé šat, tam jsou poházeny pantofle, jenom vždycky tak utřu stůl, aby zdánlivě byl pořádek, ale osobně pořádek nevyhledávám. Já mám něco v sobě, co mají i Francouzi. Když přijdete do Paříže, tak všude oklepávají popel z cigaret a vajgly, všechno odhazují, jako i já,…“
12.04.2010 10:58:08 | Autor: Petra



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se