Můj svět - literatura, film, kreativnost

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí. Albert Camus Život je jako divadlo. Nezáleží jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.

Erich Maria Remarque - Nebe nezná vyvolených


Z německého originálu „Der Himmel kennt keine Günstlinge“ vydalo Naše vojsko, Praha, jako svou 6508.publikaci.
Automobilový závodník Clerfayt navštíví svého přítele Hollmanna v horském sanatoriu, kde se seznámí s Lillian Dunkerqueovou, ženou nemocnou tuberkulózou. Zdravotní stav Lillian se zhoršuje, však ona se to snaží krýt, pije vodku a chodí do baru, nechce, aby se s ní jednalo jako s nemocnou. Na druhou stranu přemítá o životě, proč je ještě v sanatoriu, na co tam čeká? Clerfayt ze sanatoria ve Švýcarsku odjíždí, odjíždí s ním i Lillian, chce ještě něco ve svém životě prožít. Odjíždí spolu do Paříže, kde se Lillian po dlouhé době setká se svým strýcem, který ji celou dobu spravoval peníze a účty. Clerfayt v Paříži nezůstává, musí jet služebně do Říma, kde se také setká se svou milenkou. Když se ale vrátí zpět do Paříže, uvědomí si, že Lillian velmi miluje a chce s ní strávit zbytek života. Lillian si mezitím užívá, nakupuje šaty, ale pořád polemizuje nad životem a bojí se smrti. Odjíždí spolu na Sicílii, kde Clerfayta čeká další závod. Při závodě se zraní, Lillian si uvědomí, že ho také miluje, nechce však po zbytek svého života žít jako jeho manželka, chce si užít, každý den v jiném městě, bydlet po hotelích apod. Lillian nechápe okolní svět a také Clerfayta, protože patří ke zdravým lidem, kteří riskují a neváží si toho, že mohou žít. Je mladá, není ji ani třicet let, ví, že nikdy nebude mít děti a nikdy neprožije své stáří. Všichni zemřeme, ale s tím rozdílem, že ona ví, že to bude brzy, ostatní o tom nemají ani ponětí. Lillian se rozhodne odcestovat sama do Benátek. V Benátkách se poprvé vážně projeví její nemoc chrlením krve. Vrací se za Clerfaytem do Paříže, kde zjistí, že na ni velmi žárlí a chce ji mít jen pro sebe, to se jí nelíbí, protože se nechce uvázat, ví, že zanedlouho zemře. Clerfayt ji požádá o ruku, Lillian přijme. Ve skutečnosti plánuje, že ho bez rozloučení opustí, zatímco on pojede závod.
Při závodě se ale stane velké neštěstí, vozy do sebe narazí a Clerfayt při závodu zemře. Lillian se po smrti Clerfayta rozhodne vrátit zpět do sanatoria, kde také umírá.
Úryvek:
„Chtěla bych svůj život zpřeházet“, řekla Lillian. „Chtěla bych teď prožít den nebo hodinu ze svého padesátého roku – pak jenu z třicátého, pak z osmdesátého – všechny v jeden den, tak jak bych měla právě chuť – ne jednu po druhé na řetězu času.“

Názor:
Clerfayt svůj život žil jen od jednoho závodu k druhému, jakmile přišel závod, přišlo s ním i nebezpečí smrti. Tohle Lillian a Clerfayta spojovalo. Lillian věděla, že má tuberkulózu, nechtěla ale zemřít v sanatoriu, nechtěla se trápit, ale nechtěla trápit ani Clerfayta, proto se bránila vážnému vztahu s ním. Chodili spolu po nejlepších barech, pili nejlepší víno a jedli nejlepší jídlo, žili životem bez zítřka.
12.04.2010 11:00:54 | Autor: Petra



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se